Když jsem poprvé přišla k němu domů, vyděsila mne scenérie, kterou jsem zřela. Desítky motýlích křídel ve skleněných vitrínkách visely v pokoji na dlouhé stěně bez oken za čelem postele.
Avšak jeho medový hlas vábil příliš silně. Jeho pevné paže dopřávaly kýženou jistotu. Jeho blankytné oči nabízely možnost bezbolestného utonutí. A tak jsem si s postupem času zvykla na křehká okřídlená tělíčka bez života.
Dokonce jsem si zvykla i na jeho blízkost, na jeho doteky; natolik, že jsem se jim jednoho dne poddala docela.
Příštího rána na stěně v jeho pokoji visel motýl a pod ním bylo vepsáno mé jméno.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Ne zas tak krutá realita? Jak
Faob
Ne zas tak krutá realita? Jak se to vezme, každopádně drabble parádní horůrek!
stará dobrá sbírka motýlů.
Aries
stará dobrá sbírka motýlů. Výborně
Poslední věta to podtrhla.
Aplír
Poslední věta to podtrhla.
Chodí mi z toho mráz po
wandrika
Chodí mi z toho mráz po chrbte.
No teda, brrr. Krutou realitu
Tora
No teda, brrr. Krutou realitu v tvém podání snad ani nechci vidět :D
Třeba časem přijde i ta. Beru
K.pise
Třeba časem přijde i ta. Beru v potaz, případně napíšu na začátek varování :D