Sběratel

Když jsem poprvé přišla k němu domů, vyděsila mne scenérie, kterou jsem zřela. Desítky motýlích křídel ve skleněných vitrínkách visely v pokoji na dlouhé stěně bez oken za čelem postele.
Avšak jeho medový hlas vábil příliš silně. Jeho pevné paže dopřávaly kýženou jistotu. Jeho blankytné oči nabízely možnost bezbolestného utonutí. A tak jsem si s postupem času zvykla na křehká okřídlená tělíčka bez života.
Dokonce jsem si zvykla i na jeho blízkost, na jeho doteky; natolik, že jsem se jim jednoho dne poddala docela.
Příštího rána na stěně v jeho pokoji visel motýl a pod ním bylo vepsáno mé jméno.