Holčičky nevědí co chtějí. Nikdy!

"Jane?"
"Ano, kotě?"
"Já vím, že jsem ještě před chvílí chtěla motýlí křídla."
"No?" protáhl jsem zaujatě, ačkoliv jsem neměl nejmenší tušení, o čem to Fiona mluví. "Křídla," zamávala důležitě ramínky a zamračila se na mě.
"Hmm... jo, ty," řekl jsem rádoby chytře. Od dob, co jsem Fionu poznal, vím, že se musím tvářit, že vím, o čem mluví. Zkrátka ženská. I když je jí jen 6 let.
"Motýlí se mi asi nelíbí. Raději bych vílí. Abych mohla létat jako Karolínka."
"A nebude ti vadit mašle?" brnkl jsem ji do nosu, až ho nakrčila.
"Ne, tu můžou mít i víly!"