Filip seděl ve školní jídelně a obědval, když přišla Marie, opřela se o stůl a pozdravila: „Čau, Filipe. Jak se vede?“
AAAAA! Rozblikalo se osmnáct kontrolek najednou. Co dřív?!
Výstřih ve výši očí – nečumět, neřešit! Odpovědět! Jak! Nějak inteligentně a vtipně! Ale zase aby nebylo moc poznat, že se nějak snažím! Takže zároveň nenuceně! Ale jak teda! Nemám v puse jídlo! Mám! Spolknout! Co mám na sobě! Jak sedím! Kdy jsem si naposledy myl hlavu! Šit! Uh...
„Čau! Jo, pohoda. Co ty?“
Filip se tváří tak znuděně! Měla jsem začít nějak líp! Stojím dobře? Mám si hodit vlasy napravo, nebo-
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
:-DD Jako bych tam byl,
Faob
:-DD Jako bych tam byl, úžasně živě vylíčeno!
jé, to je skvělý
Aries
jé, to je skvělý
To je přesné.. :)
Aplír
To je přesné.. :)
To je dokonale opísané! Ako
wandrika
To je dokonale opísané! Ako človek netušil, kam sa dívať, čo povedať, aby sa nestrápnil... Myslím, že každý to v nejakej forme zažil (alebo v prípade mladších ešte len zažije) :D
Ty jo, tak to je přesné.
Lee
Ty jo, tak to je přesné. Občas člověk mrká na drát, když zpětně rekonstruuje nějakou situaci a najednou na něj ten druhý vybalí, jak to viděl on, a člověk je z toho úplně paf. :D Skvělé!