Puberta

Filip seděl ve školní jídelně a obědval, když přišla Marie, opřela se o stůl a pozdravila: „Čau, Filipe. Jak se vede?“
AAAAA! Rozblikalo se osmnáct kontrolek najednou. Co dřív?!
Výstřih ve výši očí – nečumět, neřešit! Odpovědět! Jak! Nějak inteligentně a vtipně! Ale zase aby nebylo moc poznat, že se nějak snažím! Takže zároveň nenuceně! Ale jak teda! Nemám v puse jídlo! Mám! Spolknout! Co mám na sobě! Jak sedím! Kdy jsem si naposledy myl hlavu! Šit! Uh...
„Čau! Jo, pohoda. Co ty?“
Filip se tváří tak znuděně! Měla jsem začít nějak líp! Stojím dobře? Mám si hodit vlasy napravo, nebo-