Básnička o vojákovi

U stromu si Adam sedí,
nemá u sebe meče ani píku.
Kde jsou stráže marně hledí,
Po chvíli v ruce drží dýku!

Trochu se přikrčí, vše pozoruje,
suché rty nervózně olízne.
Provaz na zápěstích povoluje!
Pouta rychle přeřízne.

Drsní hoši s Paullem v čele
ani nepomýšlí na zradu.
Ovšem nemaj strážce bdělé
hlídají jen dvorní zahradu.

Adam nad tím pokrčí rameny,
promne si čelo a běží pro pomoc.
Dává pozor na větvičky i kameny,
hlavně aby nebyl slyšet moc.

Co jen je to za nemehla?
Padla kosa na kámen!
Po vojáku zem se slehla,
zbyl po něm jen holý kmen.