A to počítáme i mrtvá léta!

František Plepota rozumu neoslnivého, nikoli mdlého; matněl až se zlatým mokem. Nikdy dřív, dušoval se později vyšetřovatelům, nálev zásadně po práci! Zhrzená zakázka – Lípněte tam jakýhokoli tlustýho plešouna v grupáči se třemi hnuskami, na víc se starej nezmohl! – se však od dosavadních verifikačních melouchů lišila natolik, že udělal výjimku: v pivnici Na Konečné polkl desatero a zvolil svatou čtveřici, přelezl zeď Ďáblického hřbitova, dal se doleva namísto vpravo a zaměnil oddíly VI a VII.
„Hrozná tma, mobil docházel... Koho by napadlo, že kousek od sebe budou ležet dva týpci stejnýho jména?!“
„Vámi napadený zesnulý byl ale o třicet let starší!“