Zápisky o válkách hřbitovních

Minisérie v kostce přibližuje hlavní konstituční prvky e-historie e-Hřbitovů a e-Náhrobků: pozadí vzniku nápadu na digitalizaci posledních míst odpočinku, příčiny rozpoutání První a Druhé války hřbitovní, hlavní aktéry sil, jež měly na bitevní vřavě ekonomický zájem, a podíl náhody na eskalaci nejen e-násilí. Vhodné jako výukový materiál pro první a druhé ročníky nízkých škol.
Celý seriál naleznete tady tu.
Příjemné vzdělávání!

Kdyby se Ježíš rozhodl k odevzdání svého ducha do rukou Otce už v jesličkách nebo užužnovomanželka tasila prýštivou šavli při slavnostním „Ano!“, byla by to jen o něco málo horší volba okamžiku, než který si Ing. Šedivý vybral pro odhalení Plepotovy záměny dvou e-Náhrobků. Sezval široké příbuzenstvo, včetně adolescentních neteří z Bobrové a tříletého vnoučka ze Všerub, aby seznámil s životem a dílem otce, dědečka a tvého pradědy, Kazíku!
Na koláž černobílých fotografií z dětství navázalo roztřesené svatební video, jež po slovech „až do smrti“ střiženo hodně hejry houmhrobesem.
Dámy omdlévaly, chlapi se probudili, puberťačky votd´fakovaly a Kazimírek volal: „Ma-ma!“

Razantní vstup soudů do válek hřbitovních nesen všeličím, nikoli horizontem; ba tak horáznosti vzdálený, že vstavačem květů hnilobných: hřbitobrany rostly jak houby po dešti. Dokud se mydlí pravda s pravdoucnem, mate to, ale krve co by se za nehet vešlo: přizváni-li do hry bijci a vlčáci, ztrácí i ekonomické řitě kontrolu nad svěráky.
Když se obránci lidství kontra vlasti, zavilí to nepřátelé, setkali tváří v tvář se samozvanci pořádku, stáhli ocas až do střev. Pokus o exkomunikaci násilí naivní: ze zavřených hřbitovů rozlilo se do ulic. Tehdy, jak víme, vznícena naše vleklá válka občanská.
Ale to už je jiný příběh.

Obvodní soud pro Prahu 8 přihlédl k dosavadnímu bezúhonnému životu Františka Plepoty a za poškození pověsti zesnulého vědce-disidenta, z něhož heknutím udělal prasáka, mu napařil omluvu na sedmé straně nečteného vládního bulváru; obohacující ilegální šíření audiovizuálních dat P-průmyslu naopak s ohledem na závažnost trestného činu a preventivní rovinu rozsudku posoudil přísněji a popletu poslal natvrdo na tři roky sedět.
Ústavní soud se v meritu věci neshledal příslušným rozhodovat, nicméně ve vyděleném řízení poněkud překvapivě usoudil, že majetkoprávní odpovědnost za obsah lokálních elektronických náhrobků nenese jejich pronajímatel, ale majitelé hřbitovů.
Nevydrancovaná posvátná půda od Aše po Jablunkov pila krev rozpoutaného násilí.

Kdyby se Ježíš rozhodl k odevzdání svého ducha do rukou Otce už v jesličkách nebo užužnovomanželka tasila prýštivou šavli při slavnostním „Ano!“, byla by to jen o něco málo horší volba okamžiku, než který si Ing. Šedivý vybral pro odhalení Plepotovy záměny dvou e-Náhrobků. Sezval široké příbuzenstvo, včetně adolescentních neteří z Bobrové a tříletého vnoučka ze Všerub, aby seznámil s životem a dílem otce, dědečka a tvého pradědy, Kazíku!
Na koláž černobílých fotografií z dětství navázalo roztřesené svatební video, jež po slovech „až do smrti“ střiženo hodně hejry houmhrobesem.
Dámy omdlévaly, chlapi se probudili, puberťačky votd´fakovaly a Kazimírek volal: „Ma-ma!“

František Plepota rozumu neoslnivého, nikoli mdlého; matněl až se zlatým mokem. Nikdy dřív, dušoval se později vyšetřovatelům, nálev zásadně po práci! Zhrzená zakázka – Lípněte tam jakýhokoli tlustýho plešouna v grupáči se třemi hnuskami, na víc se starej nezmohl! – se však od dosavadních verifikačních melouchů lišila natolik, že udělal výjimku: v pivnici Na Konečné polkl desatero a zvolil svatou čtveřici, přelezl zeď Ďáblického hřbitova, dal se doleva namísto vpravo a zaměnil oddíly VI a VII.
„Hrozná tma, mobil docházel... Koho by napadlo, že kousek od sebe budou ležet dva týpci stejnýho jména?!“
„Vámi napadený zesnulý byl ale o třicet let starší!“

Každý dějinný okamžik je – spějeme k nešťastnému vyústění obou válek hřbitovních, které až pozdější perspektiva shledala šarvátkami – výslednicí ekonomických a ideových zájmů, geograficko-kulturního podnoží, kolektivních slepot a hluchot, individuálních křivd a v neposlední řadě šťastných, byť častěji nešťastných náhod, kterých se však historie pro jejich neuchopitelnost bojí.
Eskalaci 2. VH nepochybně napomohla soda okolností. Ing. Jiří Šedivý chtěl svému otci Jaroslavovi vzdát hold e-Náhrobkem: vybranými audiovizuálními materiály představit jeho vědeckou píli i statečný občanský postoj. Božena Šedivá, atakována v dědickém řízení všemi nemanželskými dětmi zesnulého muže Jardy, stála jen o drobnou korekci posmrtného selfsívíčka toho prasáka. Neangažována, najala Frantu Plepotu.

Verifikace lokálních elektronických náhrobků vtáhly do válečné vřavy třetí generaci pravdobijců. Pěšáci reagující na první rázně nehorázná předposmrtná selfsívíčka spíše černí od sazí, jak jim bouchly, než krvelační; husité i křižáci, sešikovaní již do komand, lesknoocí, rudého pohledu: svatá válka nehodna zkoumání, kdože z ní tyje; žoldáci Druhé války hřbitovní, přesunuvší se do nee-terénu, modrošedí a šedomodří, aby jednoduše měnili strany: dobrodruhům nešlo o vyhlazení nepřítele, ale podojení zadavatele.
Obsloužit nicméně třeba i bytostně terciumdaturovou klientelu, která se hrozila spojení s buď, nebo s nebo: čtvrtá armáda duhová, bez uniforem; nezávislí příštipkáři, jednou a dost adrenalinisté a nesmrtelní pankáči, bordelmilci.

Kultura nejvyšší prioritou, pravil homo scienticus napříč nově vládnoucími logy, její fyzické sdílení však přežitkem přede-časů. Co nevyplela První velká epidemie, dovymýtily Druhá, Třetí: bia, tyátry, rudolfina, vše veteš, nehygienické vši v kožichu. Pozůstalé hřbitovy oproti kamenným památníkům jiných dob ve výhodě: chráněny novými ekonomickými, ba i ideovými zájmy: šáhni na pravdonosnou válku, přijdeš o prsty.
Kostnaté dějiště obměnilo herecký ansámbl: Cíťa, v posvátném tichu vzpomínající předků, upozaděn jak láska v e-zpracováních Romea a Julie, Obrazoborec ze Záhrobního komanda pravdy, nebo ten ještě pravdoučnější hlavními hvězdami. Před jedině povolenými hledišti nemohl chybět Obnažovač, ať už svého těla, nebo uměleckého nitra.

Co svět světem stojí, respektive od počátku e-historie a dob přípravných, se rychlost budování veřejných statků odvíjí od určení, jaká část realizace maňáskově nejperspektivnější; někdy nutno protáhnout řasy i záda, mazlivou fázi přípravy, aby stačily na vyšších výrobních číslech ztvrdnout materiály, jindy kopáčskou práci, by přes vícenáklady saturovány všechny zúčastněné strany, a konečně občas závodit s větrem, když cíl příslibem ještě zajímavějších zisků.
Blažej Neposta ošetřil monopol svých lokálních elektronických náhrobků legislativně, technickými, poslancům nesrozumitelnými specifikacemi, nicméně svou zlatou žílu pojistil i nízkou pořizovací cenou; fakticky však lokeny jen pronajímal, nechav si cálovat za povinné aktualizace jejich bezpečnosti a provozuschopnosti.