DMD č. 28. pro 28. 4. 2021. Téma: Dům kde se zatmívá rozum

„Musíme být opatrní, psychoscan ukazuje zvýšené antiracionální vlnění,“ upozornil Kryton během prozkoumávání cizí ztroskotané lodi.
„Antiracko-co?“ podivil se Kocour.
„Antiracionální,“ opravil ho android. „Elektromagnetické vlny, které interferují s frekvencí lidských myšlenek a tím je narušují. Běžně se vyskytují na velmi nízkých hladinách, ale konstrukce a materiály některých staveb je dokážou zesilovat na nebezpečnou úroveň. Než byly objeveny, byl to častý problém v budovách úřadů nebo parlamentů.“
„Takže tady je vlnění, po kterém se hloupne?“ ujistil se Rimmer.
„Dalo by se to tak nazvat,“ potvrdil Kryton.
„Tak může jít Rimmer jako první,“ navrhl Lister. "U něj už to moc škody nenadělá."

V ruce svíral revolver a čekal. Posledních několik dní strávených pátráním ho dovedlo až sem, do tajné svatyně nějakého zapomenutého kultu. V místnosti pod ním se uctívači temných sil připravovali na rituál a on byl jediný kdo tomu mohl zabránit.
Seběhl po schodech a kopnutím rozrazil dveře. Příliš pozdě. Kultisté byli mrtví a před ním se tyčila Věc. Vyprázdnil do ní zásobník, ale nezdálo se, že by jí to vadilo. Přitáhla si ho blíže a chapadly mu vnikla do nosu a do uší. Detektivovy oči se zahleděly do prázdna a začal se nekontrolovaně chichotat, až mu na bradu stékaly sliny.

The man scowled at the women, but didn't respond.
"I know it's hard to take in," Maddie turned to Ishanvi. "But you've worked with magic a bit, didn't you... so, this is some kind of that. I'm sure my friends can help figure it out and help you."
Suddenly there was a shift in the young woman. Her emotions grew darker and more powerful.
"I don't need your help. I just want my fiance!"
She grabbed the scroll before Maddie could stop her.
"I will go mad if I have to stay in my father's house any longer. It's hell!"

" Takže vám nejdříve ostříháme vlasy. Pak nehty a taky vás vykoupeme. " řekla dáma oděná celá v šedém.
" Počkejte, my jsme jen chtěli projít... " byl rázně přerušen " Tady je všem cestám konec. " řekla pevně a klidně.
" Počkejte, jen jsme utíkali pře biřici. " dáma zavrtěla hlavou a pravila " Jeden z vás myslel na to, jak se vyhnout popravišti. Prý by za to dal cokoli. "
Povytáhla obočí a koukla se na Zbiňka. " Ale já... promiň Pepo... " zaskuhral a svěsil hlavu.

Dáma mu dala ruku na rameno a vlídně dodala " Předčasně přijímáme jen ty ,co si to opravdu přejí. Tady ty nepokojné myšlenky zatemníme. "

Nejdřív děkovala osudu, že jede pryč z tábora. Bylo jí jedno kam – dali jí najíst, zbavili ji vší, oblékli do látky příjemné na dotek, ubytovali v pokojíku s výhledem do zahrady. Ředitelka centra ji přišla osobně přivítat. Po chvilce rozhovoru Yolande všechny ty dobré věci zhořkly.
Bude zachraňovat čistokrevné kouzelnictvo, bude zamčená mezi čtyřmi stěnami rodit děti, budou ji znásilňovat, dokola a dokola.
Pokusila se o útěk, pak o smrt. Ječela, vřískala, bušila do dveří své malebné cely.
Odvlekli ji. Když se vrátila, všechno jí bylo jedno. Každý den s prázdným úsměvem hleděla do zahrady a hladila své rostoucí břicho.

Karotka stál znovu na ulici před zavřenými dveřmi, zavazadlo u nohou. V tomhle velikém městě se opravdu žije jinak než u nich doma, jen co je pravda. Všechen ten růžový samet, bambulky a střapečky, červené lucerničky a malá křesílka mu dosud tancovaly před očima, stejně jako obrazy švadlenek, které zřejmě neměly čím a z čeho zrovna šít, soudě podle jejich přeskromných oděvů a také nikde neviděl ani kousek látky, jehly nebo nitě. Určitě právě z toho důvodu pronajímají také pokoje.

Podnik paní Dlaňové mu byl doporučen jako slušné a levné ubytování, přece se nenechá ovládat jakýmsi podivným studem. Znovu zaklepal.

- A či si mi tu, Pištík môj?
- No a kde by som mal byť?
- No veď ja len tak, či si nešiel do Bratislavy, tam sa ti teraz pred úradom vlády protestuje.
- Už zasa? Proti čomu tentokrát?
- Pištík, pred úradom vlády sa predsa proti vláde protestuje. To ti je už taká tradícia, vieš?
- Jarík môj, ale divné je, že všetci, čo sa na úrad vlády dostanú, hneď začnú také kreposti robiť, že aj Malý Dodo by sa za to hanbil.
- Pištík môj, možno to je tým domom.
- Starý môj, tak to nie proti vláde, ale proti úrádu vlády treba protestovať.

Když poprvé s bušícím srdcem schází do úkrytu pod vrbou, připadá si nevděčně vyděšený. Naděje má pořád pachuť uvězněné samoty.

*

Na Chroptící chýši není nic romantického, nic, co by připomínalo bezpečně strašidelné kulisové zámky. Rozdrásané tapety, vzduch ztěžklý potem, strachem i primitivní zvířecí touhou po svobodě, okna zatemněná křikem a bolestí, dům, který musí zastrašovat, prosáklý kletbou, které byl pravidelně svědkem, a stejně – stejně je v zatlučených oknech záblesk jejich úsměvů, strop podpírají neochvějně pevné trámy řady úplňků, stejně zámek drží pouto silnější než krev a ani nános prachu nesmaže čtvery společné stopy. Nejstrašidelnější dům v sobě tají střípek domova.

Peter byl ve svém živlu. Konečně ho lidé poslouchali, co víc, doslova mu viseli na rtech.
Vysvětloval, jak se sestavuje věc, která dělá cink.
Začal jí říkat detektor.
Provázky, drátky, plíšek, jídelní lžíce. Kdo nemá kamínek, má rolničku, však si taky cinkne. Kdo nemá kapesník, může použít kravatu a naopak.
Jeden by čekal kakofonii cinkání.
Nebylo tomu tak. Věci, které dělají cink, nedělaly cink. Pokud byly správně sestrojeny.
Kakofonie se ozvala. Ale hlasů.
„Máš to rozbitý!“
Místní byli tvrdí kritici. Proti jejich přesvědčování by i zápolení s nejnemožnějšími byrokratickými obstrukcemi bylo procházkou růžovým sadem.
Snad je přesvědčí použití v praxi.

Tetička Dvorak napruženě hypnotizovala figurky na černo-bílé desce. Na podlaze v předsíni zatím smutně odpočívala skříňka obývaná psacím strojem, toho času se závadou.
„Opravdu vyjela na projížďku v tuhle hodinu? Vždyť ji nikdo neuvidí.“ Táhla.
„Testuje nová noční světla,“ odvětil osiřelý manžel a jediným pohybem odpravil věž své protihráčky.
„Je to blázen! Alespoň že Juditka míří k životu, jaký má být.“ Táhla.
„Jestli myslíte na sňatek, švagrová, tak vás zklamu. S panem bratrancem se rozhodli zůstat přáteli.“ Protitahem totální destrukce.
„V tomhle domě se snad všem zatmívá rozum!“ Šachové figury dramaticky opustily hrací plochu.
„Máte pravdu, zahrajeme si raději dámu.“