Pravidla, která vládnou světu

O čem to byla řeč? O chemických vazbách.
To, jak se dva prvky spojí, je určeno jejich elektronegativitou/elektropozitivitou. Elektropozitivita je - dosti zjednodušeně - schopnost atomu prvku odevzdat elektron z valenční sféry prvku jinému, elektronegativita je schopnost tento elektron přijmout. Měří se pomocí vazebné energie, což se lépe představí u elektropozitivity - jakou energii musíme vynaložit, abychom ten elektron, co je nejdál od jádra, od atomu utrhli.
Teď, jaké jsou typy vazeb. Pokud se spolu spojí velmi elektronegativní a velmi elektropozitivní prvek, vznikne vazba polární - to je takový nevyrovnaný vztah, kdy si ten elektronegativní prvek v podstatě přivlastní elektron toho elektropozitivního. Příkladem je třeba kuchyňská sůl NaCl.
Pokud je rozdíl mezi prvky menší, vznikne vazba iontová - elektropozitivní prvek se svého elektronu tak zcela nevzdá a elektronegativní mu ho částečně půjčuje. Příklad? Třeba kyselina chlorovodíková, HCl.
Třetí možnost je vazba nepolární - dva rovnocenní partneři, kteří své elektrony sdílejí. Například H_2, Cl_2.
Tak a ještě umění napočítat do osmi. Každá sloučenina si přeje mít zaplněný valenční (poslední vázaný) energiový pás elektrony. A do valenčního pásu jich patří osm. Proto se sodík z první skupiny rád váže s chlórem ze skupiny sedmé a uhlík ze čtvrté skupiny přijme k sobě čtyři vodíky. Jediní, kdo už mají valenční pás plný, jsou vzácné plyny. Ty netvoří ani dvojatomové molekuly, jak jsou se svým stavem spokojené.

Tak se mi povedla poznámka o hodně delší než drabble, proto na odlehčení přidám simulaci. Zajímavé je zapnout si vnější elektrické pole (a u tříatomových molekul měnit polohu atomů vůči sobě).