Věda ve sto slovech

Byla jsem připravená na odlet od otravných lidí. (Lidi tomu říkají veřejné vypouštění.)
Mám jsem sbaleno vše potřebné: spoustu energie uskladněnou v tukovém batůžku na zádech. Vážím skoro čtyři gramy! 
Jsem zdravá, nemám plný žaludek, ale ještě se mi nechce. Ještě posedím, očistím si bříško, přepudruju nos… 
Moje vypouštěčka si musela podepřít ruku
„Já ji naštvu, pak odletí,” prohlásila jiná člověk a začala mě drbat na zadečku. 
Ano! Oáááchmrrrrmmrrrrmrrr.
„Ona přede!”
Prst se mi přesouvá za krk. Mrrůůůůmrr. Dobře to děláš. A ještě vedle. 
Nechápe. Musím se natočit. Ano, ano, ano MMMRRRRRMRRUUURMMMRRR.
„Juj to je roztomilé, ale už mám křeč…” 

Randící sezóna pokračovala a Dokonalá se nevracela. 
Bicásek už měl zpátky doma Kočenu. Radili mi, že to přebolí a najdu si jinou ženskou. Když jsem se jich zeptal, jestli by si jen tak našli jiný protějšek oni, najednou je radění přešlo. 
Kde jen může být? 
Je opravdu někde s jiným klukem? Co když se jí něco stalo? Snad… ji neulovil jestřáb? 
Bicásek a Kočena e po ní v Budči porozhlédli. Prý byli i za věží a nikde po ní ani vidu ani slechu.

Dokonalá dorazila za dva dny. 
Prý potkala kamarádky z jiné kolonie a pár dní se to protáhlo. 

Už několikátým rokem žiju druhý život.
Ten první byl klasický život netopýřího kluka. V létě jsem bydlel se třemi spolubydlícími na staromládeneckém bytě za okenicí chaty, které lidé zavírali jen na zimu. 
Jedné noci jsem se vracel z lovu. Už jsem to měl domů kousek, takže jsem flákal echolokaci a letěl podle zraku, který není tak vytříbený jako netopýří sluch. 
Potkal jsem rybářský vlasec. Zaškrtil mi křídlo a visel jsem na něm tři dny, ale okolo chodili lidé a nakonec mě vyprostili. 
Křídli mi museli amputovat. 
V druhém životě pracuji za jídlo. Nechávám se omatlávat a tvářím se moc roztomile. 

Žiju ve značně netradiční domácnosti. 
Což o to, staromládenecké byty jsou normální. Ale žiju se stálou partnerkou a bicas taky. To je velmi netradiční až skandální. 
Babí léto je ale babí léto. 
Holky se vyrazily podívat, kdo všechno se v budečské dimenzi a jejím okolí nabízí jako na tržnici. 
My dva se začali taky nabízet jako na tržnici. Já se svým krásným silným hlasem a oslnivě se lesknousí srstí. 
Zájem byl… nečekaný. 
Bicas mezitím marně mečel do noci svým postpubertálním hláskem. 
Když už mi hrozilo kritické  vyčerpání, srabácky jsem bicasovi navrhl dočasnou výměnu pokoje. 
Čímž myslím pokoj s patnácti dámami.

Představte si, že dopoledne čtete na Seznamu Zvuky z podvodních reproduktorů zachraňují umírající korálové útesy a večer padne na DMD téma Kvetoucí korál. Zajímavá shoda. Zajímavá informace.
 
Výzkum, ukázal, že churavějící komunity korálů nevydávají radostné klapání jako ty zdravé. V jejich okolí nejsou tak různorodá společenství a aktivit je méně. 
A tak, se spouští projekt pro záchranu umírajících korálových útesů v Karibiku, který využívá reproduktory pod vodou a ty čtrnáct hodin denně přehrávají zvuky zdravého útesu. Při podobném pokusu na Velkém bariérovém útesu se populace ryb zdvojnásobila za pouhých šest týdnů.

Úžasné jak málo stačí, aby korály rozkvetly novým životem.


 

.

Když se rodíme, máme velké nohy, abychom se udrželi v bezpečí mateřské kolonie a malá křídla, protože ještě zdaleka nelítáme. Křídla nám postupně rostou, my rosteme taky. 
Protahujeme křídla.
Cvičně máváme. 
Čistíme.
Sílíme. 
Tulíme se k maminkám, aby nám nebyla zima.
Cvičně máváme křídly. 
Protahujeme. 
Sílíme. 
Tulíme se, protože to máme rádi.
Nakonec přichází premiéra. 
Letíme!

Nechodíme tedy pěšky po lese, dokud se nenaučíme létat. Netopýr na zemi by dlouho nepřežil. Ve výškách a úkrytech žije, aby byl skryt před nebezpečím. 
Pokud to není upír, který ee pořádně napucnul a nabere jídlo i pro kamarády, takže musí jít domů pěšky.

Za katrem jsem byl několikrát. Nevěříte? 
Zažil jsem toho tolik, že nemusím marnit čas vymýšlením. 
Poprvé jsem byl ještě mladý kluk, měl jsem za sebou svoje první léto a poflakoval jsem se s kamarády po parku. Pak jsme ucítili závan tepla! Vlétli jsme do lidského příbytku a skončili zavření v krabici s víčkem vody. 
Podruhé jsem našel pěkné místo na zimování, jenže když jsem se protáhl, spustil jsem alarm. Další krabice a pak měsíce hibernace v boxu.
Potřetí jsem chtěl zkusit nové podzimní přespáviště. Zavěsil jsem se do okenic jedné chaty. Odpoledne přijeli lidé a okenice otevřeli. 
Hádejte, co následovalo. 

Když náš člověk chce vyfintit, je jasná jedna věc. Jedeme pracovat. 
Tentokrát vytáhla dečky z šedého fleecu, růžového fleecu s rozkvetlými korály, naši oblíbenou tygrovanou plyšovou a barevné pleny, ve kterých nám to prý bude slušet. Nějaké speciálně pro nás blonďáky a speciální odstíny pro rezavce. 
Nakonec jsme dostali plyš. Udělalo nám to radost. Ne tak návštěvníkům akce, kteří nás vzhledem k našemu zbarvení někdy měli problém na pozadí dečky najít. Někdy našli aspoň jednoho z nás, někdy vůbec netušili, že v boxu nějaký netopýr je. Člověk soustavně vysvětlovala, že jsme dva. 
Jasně, že si na barevné pleny ani nevzpomněla. 

"Vysvětli pojem katalyzátor."
Ctibor přešlápl: "Látka vstupující do reakce a vystupující z ní nezměněná. Zvyšuje rychlost reakce, protože snižuje aktivační energiii reakce. Stačí to takhle?"
Ředitelka spokojeně kývla. "Uveď příklad."
"Faraónův had."
Třída se zarazila, a pak se začala chichotat. Ředitelka nadzvedla obočí. Urychleně zmlkli.
"Cukr se oxiduje. Vzniká oxid uhličitý a vodní pára," křída v Ctiborově ruce se rozběhla po tabuli, "a hydrogenuhličitan sodný se mění na uhličitan za vzniku stejných plynů. Ty vytvářejí pěnovou strukturu produktů hoření do spotřebování reaktantů. Začnou růst takzvaní hadi."
"Já myslela, že chemii nesnášíš?"
"Fyzika je lepší." Ctibor se zamyslel a dodal: "Promiňte."

Je půl deváté! 
Člověče, vstávat! Těch tvých dvacet se protáhlo tak, že nám hrozí vyhynutí! 
Vylij, vypláchni a dolij misky s vodou! Dosyp červy do misky! Podej nám cvrčka! Anebo ne, my nechceme, podej ho jen těm svým dvěma, co už natěšeně čekají v úkrytu! A ten úkryt bys taky mohla vyměnit a vyprat, on se pročůral sám. 
A nyní maličký třígramový pacient. Správně ho zahřej. A správně drž! Takhle ne, to je o milimetr vedle, takže musí udělat VELKÉ DĚSIVÉ ZUBY. 
Červům utrhej hlavičky a vymačkej mu je do tlamy. Musíš zleva, jinak bude mít tlamku pevně zavřenou! 
Konečně!