Březnové idy

15. března roku 44 před naším letopočtem v Římě. A potom znovu a znovu - na všech jevištích světa, v zemích a jazycích, které se teprve zrodí - zazní ta trpká slova Et tu Brute? a veliký Caesar umírá. Je probodán nespočtem ran, krev z něho prýští a spiklenci si v ní myjí ruce. I je však brzy čeká smrt.
Osoby divadelních her mají jednu podstatnou výhodu. I když je někdo zavraždí, jakmile se zhasne, nebo spadne opona, odplíží se do zákulisí, smyjí ze sebe tu prasečí krev a čekají na děkovačku. A po představení jdou se svými vrahy klidně na skleničku.