Julius Caesar

Julius Caesar už od srpna terorizuje zemi! Dělá si z naší krásné a mírumilovné země Kemet hřiště pro vojáčky! Náš spolehlivý zdroj, obchodník s koberci, nám navíc sdělil, že se Caesar nevecpal Kleopatře pouze do domu, ale i do lože. Nemáme snad v Alexandrii dost mužů?!
Dle nejnovějších zpráv Caesar dokonce stojí za vypálením Alexandrijské knihovny! Nebyly proti němu podniknuty žádné kroky a obyvatelstvo se právem děsí, co si dovolí příště. Caesar se nechal slyšet, že knihy nahradí, i kdyby je měl někde ukrást. Knihovno v Pergamonu, měj se na pozoru, protežovaný Kleopatřin milenec má možná spadeno právě na tebe!

„Vždycky jsem měl problém vyznat se v našem římském kalendáři. Zvlášť po té pitomé reformě. Ano, mojí reformě. Rok zmatků a tak, vždyť jste v tom jeli se mnou. Kdyby se mi ti alexandrijští astronomové dostali do rukou… No nic, zatím to funguje, přestupné roky by se nějakou dobu mohly používat a jestli se do toho někomu bude chtít fušovat, tak prosím. Já jsem spokojen.
Akorát teď se trochu ztrácím, jak už jsem řekl. Březnové idy, březnové idy… Byly včera, nebo budou až zítra? Který zatracený den si mám dávat bacha?!“
„Upokoj se, Caesare, byly už včera, třináctého.“
„Díky, Brute.“

15. března roku 44 před naším letopočtem v Římě. A potom znovu a znovu - na všech jevištích světa, v zemích a jazycích, které se teprve zrodí - zazní ta trpká slova Et tu Brute? a veliký Caesar umírá. Je probodán nespočtem ran, krev z něho prýští a spiklenci si v ní myjí ruce. I je však brzy čeká smrt.
Osoby divadelních her mají jednu podstatnou výhodu. I když je někdo zavraždí, jakmile se zhasne, nebo spadne opona, odplíží se do zákulisí, smyjí ze sebe tu prasečí krev a čekají na děkovačku. A po představení jdou se svými vrahy klidně na skleničku.