Hlad

Vody ses nikdy nebál. Byla přívětivá, chladící, vlnky skákaly mezi kameny a zpívaly svou píseň. Nebylo nic jednoduššího, než si chytit rybičku, udělat si ohýnek...
Tyhle hlubiny jsou tiché. Čekají jako otevřený chřtán, temné stejně jako jeskyně kolem tebe. Občas ve stojaté vodě zachytíš pohyb. Ryby bílé jako sníh, bez očí.
Tvoje ruka se natáhne. Máš dost velký hlad? Nikde žádné dřevo, žádné křesadlo pro založení ohně. Zakousneš se do stříbrných šupin?
Už není cesty zpět. Slunce venku neúprosně pálí tvou bledou kůži.
Jediné, co ti zbývá, jsou syrové ryby v černočerné tmě.
A On. Tvůj miláček. Nikdy tě neopustí.