Co to tu voní?

Henryk jde zvolna za vozem. Ještě se pořádně nevzpamatoval z hrozivého snu a chce být chvíli sám. Modlí se, aby mu Bůh ukázal, co je příčinou snů, které v něm zanechávají pocit nesmírné ztráty.
Silná vůně mu připomenula starou Danutu. Jistě by věděla, nač je tato rostlina dobrá. A hubovala by, že neví, nač šlape.
Henryk ji má rád a bolí ho, když vidí její oči věčně zalité slzami. V bylinách a vůbec v léčení se vyzná jako nikdo jiný. Nejvíc věří babskému uchu a chebzí.
Henryk ví, že bez jejího léčení by nepřežil tu strašlivou horečku před 15 lety.