Poslední nádech

Ležela v posteli a široce otevírala oči do tmy. Chvěla se strachem, přikrytá dekou pod bradu. Chtěla, aby za ní Ilinca přišla, ale strach jí bránil na ni zavolat. Věděla, že by na sebe upozornila a hrůza ji stejně paralyzovala tak, že nebyla schopná se vůbec pohnout.
Zaslechla ženský výkřik ze dvora. Trhla sebou a pevně semknula víčka. Ze rtů jí neslyšně splývala modlitba. Myslela na Iorgha.
Pak si vzpomněla, že nezajistila petlici, ale nebyla schopná vylézt z domnělého bezpečí přikrývky a napravit svou chybu. Jenže stejně bylo pozdě… otevírané dveře vpustily dovnitř světlo z chodby, které osvítilo netvorův obličej.