Ve tmě

V pokoji panovala černočerná tma. Okenice byly zabedněny, celou stěnu zakrývaly těžké závěsy, dveře byly zamčené a utěsněné, nebesa kolem prostorné manželské postele zatažená. Zatuchlý vzduch se ani nepohnul a propadal se do ohlušujícího ticha.
Zprvu se ozval šepot, hlas ochraptělý, ale žádostivý. Pod pokrývkou se cosi pohnulo, opatrně, pak prudce, zoufale.
„Nejde to…“ Vzlykl.
„Ššš,“ konejšila ho. „Zavři oči.“
Na nočním stolku nahmatala baterku. Schovala se pod deku a rozsvítila. Vzdychla. Pokrývky šustily, postel vrzla. Její poslední výkřik zaslechl i soused ve vedlejším domě.
Vypnula světlo a přitulila se.
„A pak že jsi jediný weeping angel, kterému nikdy neztvrdne.“