Vzplanutí již pohřbeného

Fred (dojatě): „Naše téměř rodná hrouda.“
George: „Na niž jsou naše srdce hravě hrdá, hrudi se nám dmou…“
Fred: „Skoro se z toho hroutím.“
George: „Zas bych to nehrotil.“
Fred: „Hrad našich hrodů. Totiž rodů.“
George: „Hrdinně se kymácející ve větrech času.“
Fred: „Každičké hordě nepřátel hrdinně odolal, na to bych klidně hrdlo dal...“
George: „Zkrátka, naše hradní hrouda, hroudní hrad.“
Brumbál (pobaveně, za jejich zády): „Ano, ano. Prostý projev vaší lásky ke škole. Přesto musím souhlasit s profesorkou Prýtovou. Do této hroudy byste neměli pohřbívat rachejtle. Ani Hradní hrozivé hromorachejtle. Zejména ne funkční.“
(záběr na okno; vidíme ohromující ohňostroj.)