Potíže při psaní

„Připraven?“
Nervózně kývl. Jinak to nešlo. Píše přece pohádky. Pro děti. Pro malé děti.
„Teď budu počítat od jedné do deseti.“
Poposedl na židli. Zkoušel už všechno, ale vždycky se vrátilo. Snažil se na ně nemyslet, soustředit se na příběh, ale to slovo jako by mu samo skákalo na stránku. Pořád. Bylo to jako nějaký Tourettův syndrom v psaní a korektorům už docházela trpělivost. Hypnóza byla jeho poslední šance.
„...až tlesknu, probudíte se.“
Když přiběhl domů, nezdržoval se vyzouváním a rovnou začala psát:
Honza sledoval, jak na mýtince tančí víly. Ty jejich prdele... No do prdele. Už je tady zas.