Počátek

A potom nebylo nic než tma. Všeobjímající tma prostupující do každičkého jejího vlákna, do každičké smyčky.

Tohle nebyla pouhá nepřítomnost světla, tohle byla prázdnota. Bezčasí naplněné všeobjímající nicotou. A to bylo strašlivé.

Takhle to nemohlo zůstat. Prázdnotu bylo třeba naplnit. Probudit čas!

Ponožka vzpomínala. Vlákny jí jako elektrické impulzy probíhala všechna setkání. Její smyčky se snažily přitáhnout všechny světy, které navštívila. To, co se stalo a teprve se stane napínalo prázdnotu k nesnesení. Ponožka cítila tlaky i tahy, které ji drtily nesmírnou silou, ale vytrvala. Musela.

A tak v jednu chvíli nebylo nic. Pak to třesklo a najednou bylo všechno.