Už mou milou do kostela vedou

Stříbro je krutý kov. Zrcadlo vracelo obraz nedotknutý retuší.

"Tím se netrap. Mladší už nebudeš, ale základ je dobrý. Rovný nos a zajímavá barva očí. Ten sestřih udělal hodně. Tady to jenom přičísnu."

Úprava vlasů dokázala na pohled zmírnit nesouměrnost obličeje.

"Otoč se. Dobře. Kolikrát jsme mluvili o tom, že nosíš úplně zbytečně o číslo větší šaty? Vidíš?"

"Ale ty nové boty příšerně tlačí."

"Bez trochy nepohodlí se to neobejde. Teď stůj, přišpendlím ti kytku. Sluší ti to, že tě nastávající ani nepozná."

Následoval polibek na čelo a nakonec nevyhnutelné zastavení ve dveřích.

"Ještě poslední věc."

"Ano?"

"Nehrb se, Ferdy."