Kam až dojdeš s... pravdou?

Schované v parku naproti městskému úřadu jsme sledovaly muže, sedajícího do limuzíny se zatemněnými skly.
„Je to bezohlednej prolhanej parchant. Nebezpečnej. Nikdo si na něj netroufne. A my ho máme přivést k Dobru.“
„Trochu na něj dejchnu!“
„Brandy! Nemůžeme dělat z lidí škvarky.“
„Tak si na něj nenápadně sednu.“
„Ani placky ne. Bohužel. Ale teď mě něco napadlo. Pomůžeš mi?“
Dračici zasvítily oči – přečetla moje myšlenky. „Není to... kruté?“
„Dokážeš to? Aby to vydrželo aspoň rok?“
„Jak kážeš, Alžběto Ukrutná!“ Brandy se radostně oddala tradiční dračí zlomyslnosti. „Ten bude žasnout, když po celý rok nebude schopen říct jiného, než pravdu!“