Schované v parku naproti městskému úřadu jsme sledovaly muže, sedajícího do limuzíny se zatemněnými skly.
„Je to bezohlednej prolhanej parchant. Nebezpečnej. Nikdo si na něj netroufne. A my ho máme přivést k Dobru.“
„Trochu na něj dejchnu!“
„Brandy! Nemůžeme dělat z lidí škvarky.“
„Tak si na něj nenápadně sednu.“
„Ani placky ne. Bohužel. Ale teď mě něco napadlo. Pomůžeš mi?“
Dračici zasvítily oči – přečetla moje myšlenky. „Není to... kruté?“
„Dokážeš to? Aby to vydrželo aspoň rok?“
„Jak kážeš, Alžběto Ukrutná!“ Brandy se radostně oddala tradiční dračí zlomyslnosti. „Ten bude žasnout, když po celý rok nebude schopen říct jiného, než pravdu!“
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Oh, skvotně škodolibé.
Profesor
Oh, skvotně škodolibé.
Dobře mu tak. :).
mila_jj
Dobře mu tak. :).
Teda
Tora
to je velká hra :-) No, asi bych ho měla litovat, ale spíš mám z toho škodolibou radost. Ten se bude divit, jak se mu všechno změní.
To je mnohem, mnohem
ioannina
To je mnohem, mnohem uspokojivější než placatej škvarek!
A jak to teď dopadne?