Trollové

Jednoho dne jsem seděla u snídaně úplně obklopená. Už dlouho jsem dojedla, ale nebylo jak odejít - ti malí trollové zabarikádovali únikovou cestu.
Tak jsem jen dělala, že poslouchám jejich podivné příhody a zážitky a mezitím jsem si je prohlížela.
Celí umounění, v rozcuchaných vlasech listí, snídaně všude na obličeji a vypouklé oči. Kdo mi nevykecával mozek, tak na mě aspoň zíral. Řvaní, mlácení do stolu, šoupání lavičkou a olizování lokte až stolu.
A pak to chce těma rukama na mě šahat? Není tamto jedovaté? Hej! To se nejí!
Proč mě ti malí prevítci neposlouchají?
Bože, proč jsem se stala vedoucím?