Vize

Další apokalyptická vize.
Čas se točil v podivných smyčkách.
Lapal po dechu, jak vzduch pomalu houstl. Byla to taková ta podešťová vůně, jen mnohem sytější.
Ležel na trávě, takže dobře viděl na nebe.
Znáte takové to zvláštní světlo, když někde svítí slunce, ale nad vámi jsou mraky v barvě olova? Každý obrys je desetkrát výraznější než kdykoli jindy.
Teď jako by obloha zkapalněla a proudy vzduchu v mracích vytvářely hrozivě krásné obrazce.
A pak se dalo do deště. Jenže tentokrát pršelo vzhůru. Nebe polykalo kapky, za nimiž zůstávaly jen rozšiřující se kruhy.
Probudil se zpocený, jako vždy. Další apokalyptická vize.