Udělala bác

Vojáci rozrazili dveře panského domu. Odpor, na který se zmohlo pár porůznu vyzbrojených sloužících, nestál za řeč.
Vešel jsem právě, když výkřik posledního ohlašoval Pánu Mrtvých, že tu má práci. Rty mi zkřivil úšklebek. Tušil jsem toho, který se krčil za kachlíkovými kamny, vévodícími místnosti.
Počkal jsem však, až všichni zbrojnoši zmizí rabovat, znásilňovat, nebo co se v těchto chvílích obvykle dělá a začal si pobrukovat dětskou říkanku, která mi vytanula na mysli.
„…spadla, udělala bác!“ S tím slovem se kachlíky rozletěly a odhalily mi to, pro co jsem přišel. Usmál jsem se na vyděšeného muže. „Kdopak nám jí postaví?“