Píseň ledu a mrkve

Sigurd Kancozhouba opatrně zavřel lucernu, aby neuhasl plamínek. Nic. To byla poslední šance.
“Nestartuje! Svíčkou to nebylo!”
“Sigu, kkkkkašlem na to, vezmem lodě a......popppopojjďme si radši zaplenit!”
“Bori, já VÍM, že to myslíš dobře. Ale v životě Vikinga jsou prostě i momenty ..."
Sigurd zoufale napřáhl ruce směrem k odstavnému pruhu.
"Oslík nejede, dnes je zimní slunovrat a já Hyldě slíbil, že jí vezmu na Mučení křesťanů.”
Bez mrkve s ním nepohnou.
“Ttttttak aspoň… rozděláme oooooheň a ssssss ssssníme oslíka!” Zamrkal Bori spiklenecky. Zvíře se ani neotočilo.
“Sníst oslíka!!! Ty ses zbláznil! Fotr by mě zabil, kdybych ho jenom škrábnul!”