Studí, co?

„Johne, vylez konečně z té sprchy! Musím s tebou okamžitě probrat něco opravdu, ale opravdu velmi důležitého!“ Sherlockovi odpoví z koupelny jen hlasitý falešný zpěv. Zmíněný detektiv se zašklebí. Nakonec, on účty za vodu platit nebude.
Netrpělivě přehází z místa na místo. To dřív vyšlapu do podlahy dolík, než vyleze. A navíc, co tam tu půlhodinu dělá... Zabuší na dveře. „Vylez odtamtud, Johne!“ Žádná reakce. „Watsone, to je poslední varování!“ Rázným pohybem otevře dveře do koupelny. Odtamtud se na něj vyvalí oblaky horké páry a další hlasité tóny Johnova 'libozvučného zpěvu.' „Dobrá, můžeš si za to sám.“ Zamumlá si Sherlock a nasupeně odejde. V kuchyni vytáhne z hrnečku klíč, jím otevře malý trezor skrytý za květináčem a odtamtud vyndá zrezavělý klíč od kotelny. Seběhne ze schodů, odemkne, dojde ke kotli a otočí přívod teplé vody na minimum. Vyběhne zpátky ke koupelně a s potutelným úsměvem se opře o dveře. Stačí počkat...
„Jaaííí!“
„Studí, co?“
„Sherlocku, ty vrahu!“
„C-c-c. Takhle mě osočovat...“
„Ale to je-chmm. Dobrá vzdávám se.“
John vypne vodu a za chvíli vyjde v modrém županu na chodbu. Zlostně se na Sherlocka zadívá. „Dobrá, co je tedy ta důležitá věc?“ „Dáš si toasty s cibulí, nebo bez ní?“