Šílená loď

Děti se blížily k pláži se vzrušeným hihňáním a pištěním. Dobře věděly, že se to nesmí, ale došly k názoru, že je čas zákaz překročit. Pošťuchovaly se a smály. Když prolézaly posledním křovím, cítily se trochu nejistě, a když před sebou uviděly obrovskou živou loď ležící na boku, oněměly docela.
Zato loď ne. Paragon je slyšel už z dálky a cítil, že se blíží další generace malých trapičů. Pokud s tím hned něco neudělá.
Svalnaté ruce příďové figuríny kolem sebe začaly zuřivě máchat. Házely klacky a kamením, vířily písek. „Ničemové! Nechte mě být!“
Zvuk hlasů zeslábl. Tentokrát je ještě odehnal.