Čas na přemýšlení

Cítil jsem chladnout zem pod sebou. I když se ona neznámá vůle snažila ze všech sil, abych zapomněl. Já jí to nedovolil. Držel jsem se posledních nitek reality jako záchranného lana. Věděl jsem, že to tak může být klidně století.
Být někde sám s mou myslí je však ošemetné.
Stačí chvilka nepozornosti a rozuteče se všemi směry. Moje mysl by se dala přirovnat k zemi s jasně vytyčenými hranicemi. Za ní jsou další země, takové, do kterých se, ač nerad, sem tam vydám. A za nimi další, v mapách označovány jako "Terra incognita". A já nechci vědět, co tam leží.