Bývalý a budoucí

Než stihl Konstantin odpovědět na dotaz o Antoinově umění práce s jehlou, rozezněl se domovní zvonek a Lina Sternbachová ztratila zájem o konverzaci. Přiskočila ke dveřím a otevřela.
„Monsieur, vy jste dorazil!“
„Mademoiselle, nemohl bych nevyjádřit soustrast. Vím, jak se vaše maman a vy musíte cítit. Vypadáte ovšem výborně i ve smutku.“
Konstantinovi se z tváře vytratila veškerá barva. Vztek, který se ho zmocnil, téměř nedokázal krotit. Nebyly to ani tři týdny a on už měl náhradu!
Když si ho všiml Antoine, kysele se usmál. Jediný záblesk skutečného citu. „Monsieur,“ kývl mu na pozdrav, ale do očí se mu nepodíval.