Všechny krásy Itálie pohromadě

Jindřiška vyběhla posledních pár schodů. V hloubi před ní se do dálky táhlo rozvlněné moře, laškovně pableskující zlatem a stříbrem.
Připadala si báječně. Nemít domácího průvodce, nikdy by tak krásnou vyhlídku neobjevila. Chtěla mu poděkovat, ale když se ohlédla, strnula.
Angelo zhrouceně pololežel ve stínu, potil se, přerývaně dýchal.
Infarkt! blesklo Jindřišce hlavou. Uvolnit dýchací cesty!
Vrhla se na muže a začala z něj rvát oblečení.
“Teď ne, miláčku,” zachroptěl Angelo. “Nech mě… vydýchat!”
Ulevilo se mu, až když proklaté stahovací tílko povolilo pod ostřím Jindřiščina nožíku a na světlo světa se vyvalila jeho zrzavě ochlupená hruď.
O pupku nemluvě.