Zpětná poznámka: jeden z mých letošních málem propadáků, což mě docela mrzí, protože i když to určitě není zrovna úžasné, jsou v tom myšlenky, které mi připadalo dobré napsat. Proto to zatím nejsem s to vymazat, i když bych ráda.
„Pevensová!“ Hlas slečny Brownfieldové zazněl jako polnice. „Co jsem teď říkala?“
Lucinka poplašeně vzhlédla. Během nudné, úmorné hodiny se na chvilku přenesla zpět do Narnie, za fauny, dryádami, všemi zvířaty…
Učitelka ji chvíli hlasitě hubovala a pak jí uložila za trest esej.
Holky v lavici za Lucinkou si něco posměšně šeptaly. Tyhle dvě se do ní pořád navážely.
A takhle to chodilo každý den. Z narnijské královny, milované a vážené, zase obyčejnou holkou, co musí poslouchat a psát úkoly. Všem připadá divná, vlastně si s ostatními ani nerozumí.
Ještěže je tu Zuzana. Rozumná, laskavá Zuzana.
Snad se po vyučování potkají.
Tohle je něco, na co myslím už docela dlouho - jaké mohlo být pro děti, které v Narnii prožily jako králové a královny docela dlouhý čas, najednou spadnout zpátky do toho všeho, být zas jen docela obyčejné děti. Které ovšem už v Narnii vlastně dospěly, takže se svými vrstevníky toho těžko mohly mít moc společného.
A holky jsou samozřejmě v internátu, spolu ve stejné škole.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Jo to vůbec nemohla být lehké
Terda
Jo to vůbec nemohla být lehké. Moc pěkné zamyšlení.
Děkuju za komentář.
Esclarte
Děkuju za komentář.