Po srážce Měsíce se Zemí se ukázalo, že je všechno jinak. Měsíc je stvořený ze snové matérie, která je schopná oživit téměř cokoliv.
O mnoho generací později se společnost znovu normalizuje...
Přímo navazuje na: Ticho je tíha
"... ...!" křičel jsem na Jířu. Neslyšel mě. I on na mě něco pokřikoval. Alespoň jsem to četl ve výrazu jeho tváře.
Nehybná voda mě pohlcovala. Byl jsem v ní už víc než po pás. Ale jako by se nic nezměnilo. Její tok stále nehybně stál v korytě. Veškerá aktivita mého odporu byla okamžitě absorbována prostředím. Jako by se svět zde snažil vše dokonale zakonzervovat. I mě.
"... ..." utichaly výrazy ve tváři Jíři. Byl na tom hůř než já. Nejen že byl ponořen až po krk. Ale jeho obličej získával strnulost typickou pro nehybnou řeku samu.
Vypadá to, že já tady zhasnu poslední.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
uf, to je teda ponurej konec
Aries
uf, to je teda ponurej konec
:)
Jan F. Rajm
Jak jinak.