O tichém panu železničáři

Žil byl jednou jeden železničář. Moc toho nenamluvil, mluvily za něj jeho činy a vrásky na čele. Řídil mašinky na trase z Prahy do Berouna a znal tam každičký pražec.
Když nejvyšší pan železničář rozhodl, že Dlouhá mašinka pojede do Dolních Mokropes, zamračil se, jako to dělal pokaždé, když nejvyšší něco chtěl, a vyžádal si, že pojede též.
Dostal pozici třetího strojvůdce, a tak jenom tiše stál a mračil se, když mašinka poskakovala. Ale nebýt jeho postřehu a rychlé brzdy, skončila by Dlouhá mašinka jistojistě v Berounce.
Večer mu všichni železničáři tleskali. Pan Barák se maličko usmál, ale neřekl nic.