Když obehraješ smrt

Protáhl jsem se poslední plazivkou ve skalním labyrintu a vstoupil do podzemní řeky. Pokud jsem si to pamatoval dobře, co mi říkal kdysi stařík ve vsi, měl být východ nedaleko.

"Ty hade!Podvodníku! Doprdele, já už tě viděl mrtvého!"Velmistr mě objímal tak, že jsem se oprávněně bál, že mi zlomí namožená žebra.
"A musel bys vyplňovat KIA hlášení..."
"Debile..."
"Taky tě rád vidím."
Pustil mě na délku paže a pořád se tak blbě tlemil. Za ním stáli ostatní. Pak se na mě sesypali a já měl na chvíli pocit, že mě zas zasypala skála.
Naštěstí jen pocit.
Byl jsem doma.