DMD Bonus č. 1 pro 4. 4. 2024. Téma: Podvodník - postavy z obrázku

Klečel jsem Pedrovi mezi nohama, přilbu dole, ruce na jeho stehnech.
Povzdech.
"Tohle fakt nejde."
"Jde...Dělej, šij."
"Tohle má dělat zdravotník. To, kurva by dělal zdravotník, kdybys..."
"Mohl bys přestat polemizovat a zašít mi tu hlavu?"
"Ty vole, já tě ..."
"To můžeš, až to zašiješ."
"Dobře. Tak drž."
"Držím."
"A mlč."
Ukázal jsem mu prostředníček. A pak mlčel. Pedro mezi zuby dusil nadávky a sešíval mi ránu na hlavě. Mě bylo blbě, měl jsem co dělat, abych ho nepoblil. Po chvíli, co byla věčností, skončil.
"Dobrý, na základnu to vydrží."
"Jo,"chtělo se mi spát.
"A nespi, kurva. Jdeme!"

Když jde o evakuaci, první jdou zranění. Jenže to by seržant nesměl být trvdohlavý mezek. Jistě, do vrtulníku dostali skoro všechny, i toho mrtvého. Jenže problém byla bouře z východu a přetížený vrtulník.
Jen si povzdechl a odcvaknul se.
Proklouzl kolem a mávl na pilota, neviděl že vyskočil druhý stín.
A pak vtulník letěl a jeho někdo táhl k džípu.
"Ty jsi takovej idiot," řval na něj Pedro, když mu pomáhal nasednout.
"Jsou to moji muži."
"Máš zranění hlavy."
"Otřes mozku."
"To nevím."
"Co?"
"Jestli máš mozek!"
"Nechceš na to šlápnout?"
"Konečně dobrý nápad!"
Vyrazili.
Čekala je dlouhá cesta domů.

Protáhl jsem se poslední plazivkou ve skalním labyrintu a vstoupil do podzemní řeky. Pokud jsem si to pamatoval dobře, co mi říkal kdysi stařík ve vsi, měl být východ nedaleko.

"Ty hade!Podvodníku! Doprdele, já už tě viděl mrtvého!"Velmistr mě objímal tak, že jsem se oprávněně bál, že mi zlomí namožená žebra.
"A musel bys vyplňovat KIA hlášení..."
"Debile..."
"Taky tě rád vidím."
Pustil mě na délku paže a pořád se tak blbě tlemil. Za ním stáli ostatní. Pak se na mě sesypali a já měl na chvíli pocit, že mě zas zasypala skála.
Naštěstí jen pocit.
Byl jsem doma.

"Podle mé matky, jste spostý podvodník." Král se ale usmíval a královna také.
"Jsem vším, co vaše veličenstvo žádá,"uklonil se Richelieu.
"A my jsme vám za to vděční," znova se usmál král a mávnutím ruky kardinála propustil.
Venku už ho čekali jeho gardisté a Juscac. Vydali se k domovu.

"Opravdu se vám povedlo poslat Marii zas do exilu." Treville seděl za JEHO stolem, popíjel JEHO víno a tvářil se stejně samolibě jako Pirát, když chytil myš.
"Pochyboval jste?"
"Tentokrát to bylo blízko."
"Naštěstí její touha po moci ji vždy srazí na kolena."
"A vaše?"
"Moje...?"
"Touha..."
"Perfektně pod kontrolou."

KENSINGTONSKÝ PALÁC, 7. DUBNA 1833

Crowley promnul mezi prsty bílé okvětní listy keře muchovníku. Vypadaly k světu –⁠⁠⁠⁠⁠ podzimní prořízka se zjevně zdařila. Funkce zahradníka jistě nepatřila k rolím, jaké během svého dlouhého působení na Zemi obvykle vyhledával. Trestuhodně nedémonické, rozumíte.
Šance vetřít se blízko následnice britského trůnu však byla lákavá. Znáte snad lepšího kandidáta, než hada z Rajské zahrady?
Klesl pohledem ke kořenům. K jeho překvapení tam leželo pestrobarevně zdobené vejce na mechové podušce.
Zvedl nález.
„HEJ!“ Zdánlivě odnikud zjevivší se princezna Viktorie ho propalovala pohledem.
Jako by se právě doslova zmocnil prázdného božího hrobu, ne téhle divnopohanské symbolické připomínky.

"Minotaur?" zadíval se Geralt na hostinského.

"Foltestova babička, královna Larnida zemřela při porodu. Dítě přežilo, ale mělo lidské tělo a býčí hlavu, prý královna pojala býka za milence, protože ji geniální, ale invalidní starý král nestačil! Král nechal příšeru zavřít v opuštěné části hradu."

"To je ale dobrých sto let."

"Teď se Minotaur zase probudil! Začal ryčet, stráže mu nanosily jídlo. Nazítří začal znovu, přivalili mu sud piva, na pár dnů ztichl. Ale teď už nic nestačí, celá Vizima se třese strachy - pod městem i palácem je spleť chodeb, co kdyby utekl! Šli na něj siláci, rytíři, kněz - ten se vrátil bez hlavy - hrobník má plné ruce práce. Někdo dokonce navrhl, aby mu tam poslali lehkou holku..."

"A co čaroděj, je ve Vizimě nějaký?"

"Artorius, byly s ním nějaké problémy, ale co se Minotaurus probudil, nevychází ze své věže!"

"Hmmm, myslím, že na tuhle práci nebudu ani potřebovat meč."

Izzy Hands strávil větší část života po boku jednoho z největších pirátů všech dob - Černovouse, Edwarda Teache a velmi dobře znal jeho vrtochy a báchorky.
Když Edward vyprávěl o Buttonsově proměně a o tom, jak se po své domnělé smrti dostal do mísy s omáčkou, ze které ho vytáhl Stede coby mořský muž, měl ho za podvodníka. Bylo to přirozené, Edward se prostě snažil znovu zapůsobit na posádku.

Pak se Izzy probral, po jeho střelném zranění nebylo ani stopy a navíc už nebyl mrzák, oběma nohama stál na palubě a sledoval, jak se přilétnuvší racek změnil ve velmi nahého Buttonse.

Jako ex-offo obhajovala jen příležitostně. Když si prošla poslední přidělený případ, pomyslela si, že nejspíš ví proč. Klient byl čtyřikrát odsouzený podvodník, recidivista. Tentokrát obžalovaný z toho, že se vydával za poustevníka. To by samo o sobě nebylo trestné, kdyby nevymámil ze tří občanů vyšší obnos za údajně léčivé byliny. Když byl následně chycen strážci zákona, tvrdil že je posel strašlivého nekromanta, který zničí svět… Snažil se to uhrát na šílenství?
„Promiňte,“ ozval se nad ní mužský hlas.
Zmateně zvedla oči od notebooku. „Prosím?“
„Ptal jsem se, jestli tu máte volné místo.“
„Asi…“ rozhlédla se po přecpané kavárně. „Asi mám.“

Forests were good.
They were a source of wood, food, medicinal herbs and good hiding places.
"Hello forest! Run!" joked the druid of the party.
"You know it doesn't work that way," came an unexpected answer. "We plants prefer to stay put."
The sorceress firebolted the shrub, before anyone could stop him.
The ranger's hound averted catastrophy by peeing on the fire, making it go out.
"Gross," the shrub shook droplets off its leaves.
"I could have used holy water," mumbled the cleric.
That's when a ghost-like figure rose out of the branches.
"Next time, I'll mask as a waterfall!"