Vlastní - Templáři ve Svaté zemi

"Člověk, který dobrovolně vyskakuje z letadla, když nepadá je magor!" bránil se Pedro.

"Já neříkám, že nemáš pravdu,"smál se Crevan a snažil se překričet vítr. "Ale to neznamená, že dnes neskočíš."

"Co když nechci?!"

"Blbý, skáčeš!"

"A proč neskáče někdo jinej?! Co Guilliom?!"

"Jestli ses pořádně nepodíval, tak už skočil. Všichni skočili. Jsme tu sami..."

Crevan ukázal na prázdné lavičky v letadle.

Pedro se na Crevana zadíval. 

"Padák sis balil sám a já to konrtoloval. Lana se ti nezamotají..."

"Minule se zamotaly, horších dvacet vteřin jsem nezažil."

"Přežil jsi a proto jsi tady," Crevan se usmál.

"Skákej!"

"Spolu?"

"Jdem!"

Pedro pozoroval Crevana jak obchází svého koně, škaredou potvoru ze všech stran. Podivně zbarvená klisna měla totiž onen nechvalně proslulý zvyk kousat a kopat. 
Crevan si ji ale vybral.

Tvrdil, že je to mrcha.

Ona ho několikrát nakopla.

On ji kousl do ucha. 

Velmistr chtěl vidět očkovací průkazy. 

Obou. 

Blue Tits se smál. 

Pak tvrdil, že by Crevan potřeboval jiného koně, prý je na takovou potvoru už moc starý. 

Crevan mu řekl ať jde do háje.

Když vyjeli na hlídku byl to jeden z nejlépe pracujících týmů.

Podle otce Dominika malý zázrak.

Podle Pedra?

Naprosto dokonalý paradox.

Nebo jen Crevan.

"Proč se směješ?" Pedro se nechápavě zadíval na Crevana který se nepokrytě culil. To bylo divné. Protože tohle on nedělal. Crevan dokázal být cynický bastard, sarkastická potvora a smát se nebezpečí do tváře, ale tohle bylo zahihňání! Tím si byl jistý.

"Jsi nemocný?" napadlo ho jedinné možné vysvětlení. 

"Ne...," Crevan se dál culil jak měsíček na hnůj.

"Provedl jsi něco Krugerovi?"

"Ne,..nebo si nevzpomínám..."

"Crevane, co se děje?"

Crevan, který už překonal ten podivný záchvat, vytáhl zrcátko.

Podal ho Pedrovi...

A ten zjistil, že jeho odpolední siesta si vyžádala velmi drsný polibek od slunce a spálenou přesně půlku obličeje.

Plížit se do kuchyně ve chvíli, kdy tam není kuchař je ...vždy trochu problém. Tedy, když vás chytnou. Pokud vás nechytnou...mno, není důležité co člověk udělal, ale to jestli ho u toho chytli. 
Crevan se poučil.

Nikdy se nenechat chytit se stalo jeho mantrou nejen na bojových akcích, ale i na ne zcela legálních cestách do kuchyně, když jeho nebo někoho z jeho družstva chytla mlsná.. 

Teď se tam plížil v podstatě z rozkazu. 

Guilliom chtěl oříšky.

Ty byly v kuchyni. 

Mise byla jasná.

Provedení...exelentní.

Jen vrznutí dveří prozdradilo, že ve spíži je o jeden balíček pistácií míň.

Běžel. 

Před ním byl táhlý kopec a pak rovinka. Když vyběhl nahoru, musel ještě podél plotu a pak k té díře, o které věděl každý a žádný velitel ji nikdy nenechal opravit. 

Proklouzl jí jako úhoř a běžel dolů k ubikacím. Věděl, že je to přesně sedmset metrů. Podklouzla mu noha a čestvě doléčené koleno zaprostestovalo. 

"Kur...!" vyjekl, ale pokračoval dál. 

Už byl u ubikací...jasně, výtah někdo držel v osmičce, zaklel a bral schody po dvou. 

Pokoj.

Rychle sundat oblečení. 

A pak uniforma a kanady.

Schody dolu skákal po celých křídlech. 

Na nástup doběhl včas.

"Bratr seržant Crevan?!"

"ZDE!"

Blue tyhle tréninky neměl rád, ale ještě víc nesnášel, když figuranty dělali jeho přátelé. Teď musel zacvičovat nováčky, a ti je ještě neviděli skutečně krvácet...

...

"Ukol je jasný, panové. Cvičíme nové CLS. Musí si zvyknout na to co uvidí. A kdo dnes hraje mrtvého?"

"Ty seržante."

"Proč?!"

"Já byl minule," bránil se Pedro. "A Blue si stěžoval..."

"Měl jsi být mrtvola a ne tam usnout." 

"Ok, já to zahraju,"souhlasil Crevan a vzal si balíček umělé krve. S  ostatními se vydal k místu tréninku a začal s maskováním ran... 

...     

Když se ozval výbuch a křik, vyrazili. 

...

Crevan usnul...

A chrápal.

"To je blbost! Proč bys tam teď lezl! Víš co z toho bude?!"

"Jo? Co?"

"Průser!"

"Je to otázka života a smrti!!!" Bránil se statečně seržant.

"Crevane,..." Pedro se na něj zadíval skepticky. Co se oženil, vlastně mu Crevan přišel ještě víc cvok než předtím. "Přijde ti normální dráždit hada bosou nohou?"

"Nikoho bosou nohou dráždit nebudu, půjdu tam v kanadách."

"To je metafora!"

"To mi došlo!" Crevan si zapl poslední knoflík na blůze uniformy a nasadil baret.

Ohořelý.

"Krugell tě zabije."

"Možná, musíš ale uznat, že otázka správné ustrojenosti se nesmí zastavit před ničím. Ani inventůrou v našem výstrojáku."

"Zvládl jsi to."
"Ještě si něco pamatuju,"zašklebil se Crevan. Pak si jen sundal rukavice a opřel se o skalní stěnu. Blue jen kývl, teď si mohl chvilku odpočinout. Vlastně musel. Seržant se o všechny staral od té havárie a předtím boj a ta krevní transfuze... Bylo toho moc.
"Guiliom nám posle nový vrtulník, až přestane tahle potopa." Blue kontroluje i ostatní a pak se vrací ke Crevanovi. Ten zaujatě sleduje jedno místo na zemi.
"Myš! Je tu s náma myší rodinka. Alespoň tu neumřem hlady, kdyby ta potopa trvala dlouho."
"Myši jako poslední BDP?"
"Chutnější."
"..."
"Fakt, mám to vyzkoušený."

"Crevane, klid."Blue mu položil ruku na rameno. Seržant se tásl. Zimou a vyčerpáním.
"Budu potřebovat tvoji pomoc."
"Já hlídám, ..tam..."
"Já vím, ale ostatní to zvládnou. Teď potřebuju tebe a tvoje šikovný ruce, jasný?"
"Jo,"Crevan kývl. Jako jedinný měl ruce v pořádku.
"Vem si tohle,"Blue mu podal tubu energy gelu.
"Je to hnusný."
"Jo, ale pomůže. A teď k tomu co budeš dělat, musím Jeana zalátat a ty mi pomůžeš..."
Blue se rozvykládal, Crevan vycucnul gel a poslouchal.
"Já tak nesnáším speed dating, cítím se pak tak využitej."
Blue se zasmál.
"Když to zvládneš, dám ti pusu."

Nevím, jak dlouho tu sedím. Déšť se změnil v liják a ten v bouři. Moji lidé jsou v suché jeskyni, ale potřebují ošetření...A tam ve tmě je cosi nepřátelského. Vím to. Cítím to.

Crevan bez hnutí seděl na stráži a hleděl do tmy. Ta byla těhotná vodou a očekáváním. Snažil se poslouchat a hledat pohyb.
Věděl, že tam něco je.
Slyšel občas sténání zraněných, ale to nebylo to na co čekal.

Jsou tam. Stopují nás. Vím o nich. Můžu je cítit. Vždy, když zamrkám jsou blíž. Nesmím povolit.

"Crevane,"tichý hlas se ozval kousek od něj.
Trhl sebou.
"Blue?"