Letní záležitost

„Tak povídejte, která z nich bude Vaší ženou?“ natáhla se přes mé nahé tělo a podala si z nočního stolku papirosu.
„Nechápu,“ zakoktal jsem.
„Vaše Nasťa Petrovna k nám chodí na stopičku. Říkala, že jste dostal poštou tlustý dopis z Petrohradu. Psaní od Vaší matky, plné informací a obrázků mladých dívek. Kdo to tedy bude? Bohatá dědička? Oficírská dcerka? Jistě bude čistá a nevinná, prověřená, bezpečná a zabezpečená.“
Nestoudně se protáhla, neřestná, bílá v bílých poduškách, tak blízká, tak cizí.
„Nečekal jste ode mě přece víc, drahý příteli, že ne?“ posměšně přimhouřila baziliščí oči, „a nechoďte zítra, manžel se vrací.“