Některý pití je lepší nemíchat

Přiloudal se s lahví kořalky v ruce mezi nás. Pozdravil na půl huby a zcela samozřejmě se posadil. Hovor utichl, ale naše pohledy hlasitě mluvily.

Ve městě byly, jak už to bývá, dvě hospody. Jedna plná smradlavých rybářů, zlodějíčků a líných povalečů. A druhá, ta „naše“ – plácek za benzínovou pumpou, kde jsme se večer co večer sešli. Každý přinesl láhev a bylo nám jedno, kolik je v ní alkoholu. Slavili jsme další den, který se nám podařilo přežít.

On byl z té první.

Přihnul si, ani nikomu nenabídl. Ne, že by nám to nějak vadilo.

Některý pití je lepší nemíchat.