DMD č. 7. pro 7. 4. 2024. Téma: Protřepat nemíchat

"Smrdím."
"Smrdíme všichni, Aramisi,"podotkl Athos a nakrčil nos.
"Proč tu vlastně jsem?"
"Protože mi chceš pomoci,"ozval se Cahusac, obličej zakrytý šátkem.
"Ale jenom proto, že jsi vzdálený bratranec a mám tě rád. I když sloužíš kardinálovi."
"On i Treville slouží králi."
Zaslechli zvuk kroků a vzápětí se v tunelech objevilo světlo.
V něm se objevila hubená postava.
"Bernajouxi!" Cahusac vyběhl ale muž ho pohybem ruky zarazil.
"Budu se muset vrátit, jinak by pojali podezdření. Tady,"podával jim balíček. "Pro kardinála."
Pak se zapotácel. Byl vyzáblý a bledý.
"Musím zpět."
"Ne!"
"Ale..."
"Kardinálův rozkaz. Stahuje tě z La Rochelle."

Sotva oschla rosa, přinesla Celeamin na terasu koš s prádlem. Bylo to tak obyčejné. Jako křehký, voňavý sen, vzpomínka na něco, co už dávno zmizelo.
Její ruce si ale pamatovaly. Každý kus chytila za okraj, bezmyšlenkovitě ho protřepala a na šňůru ho přikolíčkovala přesně ve švu.
Na zídku se vyhoupl Elrohir. Spustil nohy přes okraj a díval se.
"Nudíš se?" zeptala se.
Zavrtěl hlavou. "Byl jsem obhlídnout stáje a kotce, jestli mají lovci připravený koně a psi plný misky. Elladan totiž... Jedná s návštěvou."
Pozvedla tázavě obočí.
Elrohir pokrčil rameny. "Ať si jedná, aspoň se nám nemíchá do praktickejch záležitostí."

Tři košíky na stole se zlomyslně šklebily.
Vzal do ruky asi půl štosu z přetékajícího košíku Protřepat, párkrát balíček bez zájmu sejmul, zaregistroval nadpisy a zase papíry vrátil zpátky. Tohle počká.
Sáhl do košíku Vyřídit. Letmo přeletěl očima pravidelný přehled dopravní situace. Pokaždé stejný, dokonce se mu zdálo, že poznává některé pravopisné chyby. Šup s tím rovnou do Vyřízeno.
S dalšími položkami to šlo podobně. Výkaz z inventury zbrojnice. Objednávka vybavení pro laboratoř. Totéž pro pitevnu.
Podezření na sabotáž v cechu alchy... tak moment.
Tenhle nesmysl už skutečně jednou četl.
Někdo ty košíky pomíchal.

Kdo tu šmejdil a co hledal?

Bývalá chrobáčí šampionka v aerobiku se po ukončení kariéry rozhodla věnovat designu inovativních sportovních potřeb. Pro svůj obchod navrhla například speciální schůdky, které mohou využívat stonožky při aerobiku místo stupínku.

„Tato jednoduchá pomůcka umožňuje stonožkám zapojit do cvičení všechny končetiny,“ vysvětluje sportovkyně.
S tím souhlasí i spokojená stonožčí zákaznice. „Pomáhají mi rovnoměrně si protřepat všechny nohy. Zároveň si však trénuji i mozek, protože je poměrně náročné je nezamotat dohromady."

Dalším produktem, který plánuje chrobáčí medailistka uvést na trh, jsou schůdky pro mnohonožky.
Zlí jazykové tvrdí, že je to především proto, že její obchod má i velkou sekci se sportovní obuví.

„Protřepat, nemíchat!“ zahrál jsem teatrálně.
„Pššt!“
„Ále, tohle ví každej tady prosím tě Kubo.“ uklidnil jsem kamaráda soutěživce.

„Tak jedeme dále, jedeme dále! Do kategorie těžké! ... Kolik černošek si zahrálo roli bond girl?“
Stoly se začaly radit.
„Kdyby to bylo na mně, není tam ani jedna. Bondovky vždycky byly čistá značka!“ zvednul se vepředu můj soused Roman.
„Jsi konzerva Romane!“ neudržel jsem se.
„Ty – ty proamerickej švábe!“
A už se vyhrnovaly rukávy, létaly půllitry, pak židle, pak rány a pak lidé.
Hostinský se se založenýma rukama chechtal – tyhle vesnické handrkovačky měl rád. Chvíli počkal, a pak se vrhnul mezi ně.

The ground lurched and the paladin slid down an embankment, where the rest of the party crouched for cover.
"Well, that's our answer about this 'three crones' thing, I guess."
He grimaced at the warlock, who just shook his head, popped up and fired off an eldritch blast.
One of the three unfortunately deflected it, and in response the ground shook again, this time sprouting some menacing wines.
"We need our cleric, where is he?"
A snoring was his reply.
"Seriously??? He is still out, with all that ruckus around? How long does that sleep spell last, exactly?"
Everyone shrugged.

“Pivo a vodku. Protřepat, nemíchat!”
Před Jakubem přistála sklenice jeho oblíbeného koktejlu. Ochutnal, zamračil se, vytáhl revolver a zastřelil hostinského.
“Vot te na?” odplivl si stařík. Tělo hostinského se rozpouštělo v nějakou černou břečku. Že by ho nahradil nějaký měňavý ufoun? Nabral šlem na prst a přičichl. Věděl na čem je, strukturou i zápachem to připomínalo oblbovací prášek “made in KGB”.
***
Nad tělem starce napojeném na změť hadiček se bavili dva doktoři v pláštích.
“Soudruhu! Říkal jsem, že alkoholismus do příští pětiletky vyhubíme.”
Ani jeden si nevšiml, jak se ruka starce pohnula. Tím méně viděli, že drží závlačku od granátu.

Přiloudal se s lahví kořalky v ruce mezi nás. Pozdravil na půl huby a zcela samozřejmě se posadil. Hovor utichl, ale naše pohledy hlasitě mluvily.

Ve městě byly, jak už to bývá, dvě hospody. Jedna plná smradlavých rybářů, zlodějíčků a líných povalečů. A druhá, ta „naše“ – plácek za benzínovou pumpou, kde jsme se večer co večer sešli. Každý přinesl láhev a bylo nám jedno, kolik je v ní alkoholu. Slavili jsme další den, který se nám podařilo přežít.

On byl z té první.

Přihnul si, ani nikomu nenabídl. Ne, že by nám to nějak vadilo.

Některý pití je lepší nemíchat.

Lister si zrovna užíval svůj půllitr piva zvětralého tak akorát, když do řídící místnosti vešel Rimmer.

"Co chceš?"

"Nic, nic... jenom si říkám, že když už chlastáš v jedenáct dopoledne, mohlo by to mít nějakou úroveň."

"Jakou úroveň?"

"Jsi to co piješ Listere. V tomhle případě pivo, jehož výpary se brzo zhmotní a budou nás strašit jako poltergeist. Každý vůdce měl nějaký charakteristický drink."

"Co je tvůj? Polívka gazpacho? Protřepat, nemíchat?"

Rimmer dělal, že to neslyšel. "Holly, dej mi to nejsilnější. A pořádně to zamíchej."

Drink, který Holly namíchal, přivodil nakonec Rimmerovu systému týdenní kóma a Listerovi dlouhý záchvat smíchu.