Mlčením k nenápadnosti

Dva roky si byli s Helgou rodinou jen oni dva. Bydleli spolu. Pracovali spolu. V sobotu, když Hubert na Helžino naléhání chodil do učení, byl jediný čas, kdy se rozdělili. Právě v soboty, kdy chodila pomáhat do hostince, se seznámila s tím podivínem. Najednou ze dvou byli tři. Jenže když si povídali, bylo to stále oni dva a ten třetí je jen mlčky pozoroval. Hubert si dlouho myslel, že je snad němý, ale pak ho konečně uslyšel s Helgou mluvit. Něco si šeptali. Ač tomu nemohl uvěřit, hlas podivína okamžitě poznal. Slyšel ho každý týden při králově hlášení v rozhlase.