Nemohla ho nechat bez dozoru, ale nešlo povolat fígly, ti by na Vodjana nejspíš hned zaútočili. A tak Tonička splynula se stromy v remízku a poslouchala.
„Vodjane, copak ty seš vlastně zač? Tonička říká, že si na tebe mám dávat pozor, ale ty nejsi jako zelenozubá Jenny, nechceš mě sežrat, že ne?“ zeptal se druhého den Čestmír u další partie kuliček.
„Voďja nežere lidůch, Voďja sám člověk, jen s horskou bystřinou se sesnoubil a na zelenou stranu přešel.“ odpověděl zelený pomalu.
„Jak to?“ podivil se Čestmír a odkudsi vytáhl lízátko.
Vodjan jen pokrčil rameny a dál cvrnkal kuličky do důlku.
Vodjan je chiméra. Býval to vesnický hoch, který při hledání ztracené ovce spadl do horské bystřiny, ale díky probíhajícím elfím kouzlům se neutopil, jen absorboval vodnický aspekt, ze kterého má barvu a potřebu být u vody a aspoň trochu namočený. Zároveň však nepřišel o své lidství, takže se pohybuje mezi dvěmi světy - je moc podivný na člověka, ale ne dost podivný na bytost.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
To je dobrý
Aries
To je dobrý
To je trochu smutná chiméra,
Kleio
To je trochu smutná chiméra, ale i tak se mi to líbí.
dobře vymyšleno, ale je mi ho
Tora
dobře vymyšleno, ale je mi ho líto, kluka
Díky za komentáře. Aspoň si
Alexka
Díky za komentáře. Aspoň si našel kamaráda v Čestmírovi. :)
Velmi kánonicky
Wolviecat
Velmi kánonicky Pratchettovská postava (nebo je fakt z knížek a já ho zapomněla?)
Není, toho jsem si vymyslela
Alexka
Není, toho jsem si vymyslela :)