Pravá vášeň

Alechandro ji jemně pohladil po karamelově hnědé kůži. Pak znovu a ještě jednou. Sklonil se blíž k ní a nasál vůni kůže. Dál ji laskal prsty po jednoduchých a důvěrně známých křivkách. Kůže byla hladká, jemná, bez jediné chybičky. Po dalším pohlazení na něj vyplázla jazyk.
„Máš dlouhý jazyk,“ hlesl polohlasem. „Možná až příliš.“ Zvedl zamyšleně obočí a pak zvedl i ji, aby se na ji lépe podíval. Propaloval ji pohledem. Věděl, že to bude tvrdá robota, než ji udělá k naprosté dokonalosti. Nic jiného ale nechtěl.
Pak se usmál, vrátil nedokončenou botu na ševcovské kopyto a sáhl pro šídlo.