Životní síla

Seděl v parku poblíž školy, četl. Zatímco káva v kelímku neúprosně chladla, on hltal stránku za stránkou, nadšený každým jednotlivým slovem.
Když s knihou skončil, nebyl s to se zvednout, jen tupě zíral na děti, jak s jekotem pobíhají kolem prolézaček. Nebylo pochyb, něco se v něm změnilo. Rázem bylo vše jednoduché a jasné, našel východiska. Viděl všechny své strašáky, obavy a pochybnosti v docela novém světle, které rozmazávalo jejich kontury a činilo je směšnými. Po letech se zhluboka nadechl.
***
O dva dny později šel stejným parkem, byla noc.
"Jsem pan Vajíčko," ozvalo se těsně předtím, než byl brutálně zavražděn.