Funus

Už tu byl zase další pohřeb. Nad rakví stále ještě zbýval kousek nebe, ale smlouvu se Zubatou se ještě nikomu nepodařilo vymluvit. Život nebožtíkův byl krátký, ale zcela naplněný, protože měl dokonalé tvary, za které mu někdo vrazil kudlu do zad. Velení se ujal místní farář, který zklidnil hemžení pozůstalých zvoláním: „Hlavně klid!“ Hosté byli různí, malí, oškliví, přišel i jeden přizdisráč, pravá žena a jeden strýček. Ten vyměnil vejce za volání přírody, očividně byl opilý, pořád pábil a ptal se na pumpu. Farář otočil za poslední stránku, pronesl hlasité Amen! a letošnímu DMD dali všichni poslední pac a pusu.