Někteří přátelé jsou jako živelná katastrofa. Vtrhnou nepozváni, dovlečeni přírodními zákony, které až dosud hrály ve tvůj prospěch. Vyrůstali na stejném hřišti, z bezpečné vzdálenosti tě viděli růst a blbnout, až pak jednoho dne zjistíš, že se bůhvíjak dostali až příliš hluboko pod kůži.
Vyděsí tě to. Právem. Protože je jisté, že jednou začnou kopat kolem sebe a to ty nemusíš ustát. A oni nastokrát vyrvou tvoje útroby a poskládají je zpátky dovnitř, celé nakřivo. Ustojíš to.
Potom odejdou. Náhle, nenápadně. Bez tečky.
Někteří přátelé za sebou neumí zavírat dveře. Marně čekáš epilog – za poslední stránkou tohohle příběhu není nic.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Jo, to jsem zažila hodněkrát.
Lejdynka
Jo, to jsem zažila hodněkrát.
Takže jsem uronila slzy.
Bella
Takže jsem uronila slzy.