Při měsíčku

Nabídky kolem procházejících šumařů s úsměvem odmítala. Když přece jen spustili, sedla si a poslouchala, než odešli.
Vesnické veselice a tancovačky ji nikdy nelákaly.
Na panské či městské bály ji nikdo nezval.
Koště - velmi pevně a pragmaticky - používala k účelu, k němuž bylo určeno.
Když ji Peregrin samou radostí chtěl protočit po světnici, zamotala se jí nejdřív hlava a pak nohy.
Nikoho by nenapadlo, že čarodějka umí tančit.
Nikdo totiž nezabloudil na lesní palouk u potoka, když při úplňku či novu sbírala bylinky.
A pokud zabloudil, v hospodě potom kumpánům vyprávěl o rusalkách a divoženkách, lákajících pocestné zpěvem a tancem...