Zemský sněm

Opřel jsem si hlavu. Víčka byla těžká, vlasy se uvolnily z účesu a zakrývaly tvář. Tyhle porady byly příšerně nudné.
Tuor zrovna o čemsi řečnil. Nedokázal jsem ho vnímat a zřejmě jsem nebyl sám. Penlod si kreslil, Galdor a Glorfindel hráli pod stolem kámen, nůžky, papír. Ecthelion si čistil nehty. Salgant pozoroval ptáky za oknem a bylo-li přítomno jeho tělo, mysl se vzdálila neznámo kam.
„Zvážím tvé návrhy,“ vytrhl mě z dřímoty Turgon, „ale uvědom si, že zdejším zřízením jest monarchie.“
„Spíš anarchie,“ zašeptal Rog.
Když se do místnosti vřítil pes a za ním rozesmátý Eärendil, frustrovaně vzdychl.
„Totální anarchie.“