Farmář si zaclonil rukou oči a podíval se na po nebi se honící mračna. Když došel k závěru, že se schyluje k dešti, rychle si pospíšil do sadu. Nechtěl by, aby ho déšť zastihnul venku, dobře viděl, co ty břečky dokážou člověku udělat. Před ním se na malém pruhu zeminy kroutil půl tucet stromků, jeho pýcha. Dlouhá léta hned po té katastrofě nic nerostlo, ale vytrvalostí docílil konečně úspěchu. I když, nerad to přiznával, určitý podíl na tom měly i ty břečky shora. Když mu se sykotem na ruku dopadla první nažloutlá kapka, opustil svá hruškojabka a pádil se schovat.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Ouch. Nějaká kyselina nebo
Tenny
Ouch. Nějaká kyselina nebo tak, co?
Fakt dobře napsaný, kachna. :)
To má báječnou postapo
Danae
žjova, tohle by mi uteklo
Aries
žjova, tohle by mi uteklo nebýt výběru, to je teda děsivé a ta atmosféra!
Ještěže existují výběry.
Rebelka
Ještěže existují výběry. Tohle by mi jinak uniklo a přitom je to tak skvělé.
Taky jsem ráda, že mi to
Aplír
Taky jsem ráda, že mi to neuteklo. Silné a o to víc děsivé, že by se to vlastně mohlo klidně stát.
Uf, to mi přeběhl mráz po
kytka
Uf, to mi přeběhl mráz po zádech. Dobré!
Teda, kruté...
Kumiko
Teda, kruté...
Výborná pointa. Smutné ale je, že se k tomu asi opravdu blížíme.
Tak tohle je prostě
neviathiel
Tak tohle je prostě krutopřísné!